Psycholog o tragédii v Chorvatsku: Lide jsou hlavně rádi, že jsou … – Novinky.cz

27.06.12 / Psychoterapie / Author:
Tags: , , , , , , ,

Už v neděli večer jste v nemocnici po příletu poskytoval psychologickou pomoc lidem, které k vám dorazili leteckým speciálem po nehodě z Chorvatska. Jak moc je v takový chvílích pomoc psychologa důležitého?

Musím říci, že primárně byla psychologická pomoc zajištěná už při transportu. Člověk po prožitém traumatu, Když se vzpamatovat, má pochopitelně potřebu to nějak ventilovat. Když to může probrat se školená osoba, kterým se sama té nehody nezúčastnila, má to podpůrný efekt pro psychiku traumatizovaného člověka, pomůže mu to vrátit se do reality a lepené celou situací snášet.

Obecně můžete přímo říci, že je dobře, Když Může po traumatu psychologická pomoc přijaté. Navíc tady hrála důležitého roli i mateřština, témat lidem se to stalo v prostředí, kde se mluví cizím jazykem, kterému rozumu jen málo nebo vůbec.

Jak se s prožití události lidé, se který jste Měl možnost mluvit, vyrovnávají? Jak byste jejich stav zhodnotil?

Obecně vzato je to zatím příliš krátká doba. Někdy ty problémy MOHOU nastat se zpožděním, v krátké době po šoku se s tím člověk vyrovnává a teprve pozdeji nastanou komplikace. Je to velmi individuální. Lidé, které jsou u nás v nemocnici, jsou hlavně rádi, že jsou doma a že nedopadli hůř. Cenné je pro ně rodinné zázemí, které je podporuje, cenná je i Profesní úroveň personálu nemocnice, které si velmi pochvalují.

Nemůžu se stát, že pro některé iz vážněji zraněných budou horší psychické Důsledky než samotné následky zranění?

Tato varianta je možná, bohužel to dopředu nikdy nelze dost dobře předpovědět. Stát se muzea i to, že člověk s lehký zraněním Může nest trauma hůř než jiný, jehoz zranění jsou vážná. Záleží na tom, jak to každý zpracuje, jaké budou dozvuky.

Co z té nehody a následných věcí bylo pro cestující nejhorší?

Nejtěžší pro ně Byly asi první okamžiky po nehodě, začátek záchranných prací. Některé si ji vůbec nepamatují, protože spali. Pozitivně naopak hodnotili pomoc okolo jedoucích řidiče, mezi nimi snad byla i nějaká lékařka, protože pomohla zraněným velmi profesionálně. I to pak pomáhá k dobrému zvládnutí situace.

Dokáží se tito lidé po tak traumatizujícím zážitku ještě někdy posadit do autobusu?

Některá ano, některé asi ne. Teď sice říkají, že už do autobusu nikdy nesednou, i Když zase připouštějí, že po nějaké době už by to možná zvládli. Osobně si myslím, že by nebylo dobře, kdyby to na nich zanechalo takový stopy, že by nebyli schopni si sednout do autobusu. Přece jen autobus patří k našemu běžnému životu a úplně se mu vyhýbat by bylo komplikující.

Comments: 0

Leave a Reply

« | »